Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Specificita testu nebo vyšetření vyjadřuje procento lidí, kteří mají negativní nález z vyšetření na určitou nemoc nebo stav, ve skupině lidí, kteří tuto nemoc skutečně nemají. Žádný test nemá 100% specificitu, protože u některých lidí, kteří danou nemoc nebo stav nemají, vyjde falešně pozitivní nález. Viz také senzitivita (testu, vyšetření).

Senzitivita testu nebo vyšetření vyjadřuje, jak dobře dokáže daný test (či vyšetření) odhalit určitou nemoc nebo stav u lidí, kteří tuto nemoc nebo stav skutečně mají. Žádný test/vyšetření nemá 100% senzitivitu, protože u některých lidí, kteří dané onemocnění nebo stav mají, toto nebude zjištěno (jinými slovy, vyjde falešně negativní nález). Viz také senzitivita (obecně), specificita (testu, vyšetření).

Fakultativní vyšetření je vyšetření, které se při diagnostice nějakého konkrétního onemocnění podle doporučených postupů provádí jen v některých případech. Obvykle se jedná o doplňující vyšetření, které je indikováno, pokud výsledky obligatorních vyšetření jsou nedostačující. Příklady fakultativních vyšetření při diagnostice karcinomu děložního hrdla jsou lymfografie nebo magnetická rezonance. Opakem fakultativního vyšetření je obligatorní vyšetření.

Cytologické vyšetření je vyšetření, při němž jsou pod mikroskopem zkoumány jednotlivé buňky, které byly odebrány odněkud z lidského těla, například z povrchu děložního čípku (v rámci cervikálního screeningu), z pleurální dutiny (při pleurálním výpotku) apod. Viz také cytologie, cytologický stěr, histologické vyšetření, screeningová cytologie.

Vyšetření krevních plynů je specializované laboratorní vyšetření, při kterém se měří (zjednodušeně řečeno) obsah kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Krev se odebírá z tepny na předloktí, případně z bříška prstu nebo ušního lalůčku, následně je analyzována ve speciálním přístroji. Viz také krev.

Endoskopické vyšetření je jiný název pro endoskopii.

Klinické vyšetření je souhrnný výraz pro postup, který zahrnuje: anamnézu, fyzikální vyšetření, laboratorní vyšetření, zobrazovací metody, a případně další metody, vedoucí ke zhodnocení klinického stavu a stanovení diagnózy. Viz také klinický.

Funkční vyšetření plic neboli vyšetření plicních funkcí je sada různých vyšetřovacích metod, jejichž pomocí pneumolog získá informace o výkonu plic. Mezi nejčastěji používané metody (například při diagnostice astmatu) se řadí spirometrie a bronchodilatační test, v některých případech i bodypletysmografie. Viz také plíce.

Vyšetření plicních funkcí je jiný název pro funkční vyšetření plic. Viz také plíce.

Rentgenové vyšetření s kontrastní látkou je jiný název pro kontrastní radiografii.